Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9202"
kontakt:

Mgr. Pavla Lochmanová
Hradecká 468
Třebechovice pod Orebem, 50346
603525753
vaumps@seznam.cz
Nábor členů, do nově vznikající dramaticky improvizačně pohybově hudební školy :

DRIMPO HU .s.

Hraješ rád divadlo?
Miluješ vyjádření pohybem? Improvizaci?
Zpěv?
Hraješ na hudební nástroj ?
Vlastníš své scénáře skryté v šuplíku?
Máš chuť tvořit, experimentovat ?
Zvu tě na první informační schůzku, kde si řekneme více.

dne:
6. února 2017, ulice Za Tratí, Tanex, sraz v 18 hodin před vrátnicí.


Těší se Pavla Lochmanová, www.vaumps.cz
Když si něco moc přejeme, celý vesmír se spojí, aby se naše přání vyplnilo.
 
Nevím  , kde jsem četla tato slova, ale uvízla  mně v  mysli.
Dobře zasetá slova .
 Vyklíčila  ve mně  v situaci,  o kterou bych se s vámi ráda podělila.
Znáte to, máme dlouhou dobu nějakou touhu v sobě, která jednoho dne potřebuje uskutečnit. Tak to bylo i se mnou. Chodili jsme každým rokem na východ slunce na Sněžku, ale přespat na Sněžce, to by bylo.
A letos jsem se konečně dočkala. Poprosila mě jedna  kamarádka, zda bych   nezorganizovala výstup na Sněžku. Souhlasila jsem.
A nejenom to, konečně jsem si říkala, že je čas na výstup i s přespáním, bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.
Vypadalo to , že nás pojede kolem 8 žen .  V den odjezdu, jsem se klepala, zda budu muset svůj plán opět odložit, či překonat  strach a dokázat to i sama.
 Jely  jsme dvě.
Poslední sms, která  nás doprovázela  : „Holky, nemůžu, ale pošlete mně z vrcholu dolů nějakou písničku.“
Vesmír se začal spojovat, přání se začalo plnit. Na vrchol jsme doputovaly  za svitu měsíce kolem dvanácté hodiny.  Žádný vítr, jasná noc, hledání lůžka, zakuklení ve spacáku.
Zjištění, že spacák, který na mě zbyl v prázdninovém cestování, není vůbec vhodný do těchto extrémních podmínek. Černý mrak, tma, zvedá se vítr. Oblíkám na sebe vše co mám, balím se do šály, čepice, rukavic, uzavírám každou dírku, kde se ke mně dere vlhký vítr noci.
Tak toto je ta krása ,  po které jsem toužila?
 Bože, teprve jedna hodina, co tady budu dělat.?!  Čtyřicet centimetrů krát metr a půl na spaní mě udržuje ve statické relaxační pozici z jógy. Bohužel uvolnění nepřichází. Z druhé strany již slyším oddychující hlas  mé spolupoutnice.  Jak ti závidím tvůj pokojný spánek v supr teplém spacáku.
Vlhko přidává na intenzitě.
Dvě hodiny. Do východu mi zbývají čtyři hodiny bdění ve stále stejné relaxační pozici. Uvolni se, dýchej, pusť vše a spi, slyším svého vnitřního učitele. To se ti snadno řekne.
Slivovice, kterou jsme si daly  na kuráž pomalu vyprchává z mého organizmu.  Vítr, zima, mraky si hrají na honěnou nad nejvyšším vrcholem naší  české země.
Tři hodiny. Z relaxační pozice mám tělo již tak stažené, že je čas zvolit pozici jinou. Asi si sednu a budu se kochat pohledem  do údolí, třeba se mi zachce spát.
 Odkukluji se.
A sakra, to asi nepůjde, zima si chce ustlat v  mém spacáku. Rychle si lehám na záda, nohy sobecky natahuji i do prostoru  mimo své  lůžko . Uklidňuji křeče v nohou  a opět se kuklím. Představuji si, jak se dívám do kraje.
Čtyři hodiny. Kde je ta silná noc o které jsem snila? Kde je to hluboké ponoření , hluboký spánek na nejvyšší hoře? Co jsem si to jen přála?
Pět hodin – Vzbudí mě  Luci  jak  sebou šije. Odkuklím se, začíná svítat. Pár odvážlivců se trousí na vrchol.  Obdivují, že jsme to dali, možná si v duchu zasejí přání to také dokázat, zkusit, musí to být super.
Zabaleny do spacáku, usedáme na lavičku, zpíváme jednu píseň za druhou.
 Vychází slunce.
 Za kapličkou  se ozval hlas violoncella.  Přicházíme blíž. Muž sedí před kaplí a hraje na cello.
  Hora se otevírá nejenom slunci, ale i lidskému bytí.
 Juli,  nejen tvé přání je vyslyšeno.  Vesmír se spojil a je nám  hráno  -  do nitra naší  duše.
Někdo z nás se neubrání slz. Dělíme se navzájem o snídani. Usmíváme se na sebe, zjišťujeme, že se  přes naše známé známe.
Vesmír se spojil, naše přání byla vyslyšena. Naše srdce se plní nejenom ranním svitem, ale i Láskou. Děkujeme.
 
Nevím jak vy, ale někdy mám pocit, že mě v dnešní době napěchované slovy, obrazy.. již málo co zasáhne.Málo co je autentické....většinou jsou to samé pseudoduchovní bláboly - jak by řekl jeden můj kamarád.  Náhodou jsem si pustila za sebou přiložená dvě videa. Dostali mě jejich oči, když mluvili. 

Třeba jen utrousená maličkost
- postřeh astronauta ... z pohledu měsíce vám stačí jeden jediný palec a zakryje vám pohled na celou Zemi...na vše co se nám jeví na Zemi důležité
- slova africké dívky- když jsem byla ještě krásná a vdaná..bylo mi 9 let.............
 
DSC_0536.JPG
Otevřený dopis zastupitelům města a všem občanům,
dovolte mi přidat pár řádků nejenom k otázce Hajnišova mlýna.
Když jsem se ocitla na zastupitelstvu, kde se jednalo o tomto mlýně, ptala jsem se sama sebe, ke kterému stanovisku bych zvedla ruku já sama.
Nevěděla jsem.
Chápala jsem argumenty obou stran.
Tato otázka ve mně, stále žádala odpověď.
Je velmi jednoduché kritizovat druhé, ale vzít na sebe zodpovědnost a rozhodnout za nás občany je věc velmi těžká a zodpovědná.
Manžel mi kdysi poradil, chceš vědět jak to je? Všímej si věcí podobných a jejich příběhů.
Udělala jsem to.
Začala jsem vzpomínat.
Vzpomínala jsem na říční lázně u řeky Orlice. ...se kterými jsme se museli rozloučit v době komunismu. Z tehdejšího pohledu nevyhovující stavba, zbytečná, stará, nefunkční.
Z dnešního pohledu? ...Jedno zastavení naučné stezky kolem Třebechovic či při trocha snahy fungující místo pro nás přírodněji nastavené občany, kterým nevyhovuje místní koupaliště.
Vzpomínala jsem na fabriku u řeky Dědiny( dnešní Penny)
Nádherný architektonický skvost .
Když píši tyto řádky, sedím v podobné leč větší fabrice v Ostravě Důl Hlubina. Úžasně propojená historie se současností..prostě prostor k setkávání se, hlavně mladé generace. Prostor, který neztratil Ducha. .
Pokaždé , když sestupuji se schodů Oreba a praští mně do očí reklamní poutače Penny, se ve mně vzedme protest proti tehdejšímu rozhodnutí města o zahájení demolice.
A pokud už něco takového dopustili a dovolili proč netrvali aby obchodní dům zachovali v podobném stylu jako byla tato fabrika. Jsou i stylové obchodní domy, viz. dům v Jaroměři.
Vrátím se k Hajnišovu mlýnu. Město koupilo mlýn koncem loňského roku.
Z mého pohledu je to moc krátká doba na definitivní rozhodnutí.
Po shlédnutí fotografií z interiéru si tento prostor naše zamyšlení a trpělivost zaslouží.
Podobný prostor jako je náš mlýn najdete i v Černilově, budova je v soukromých rukou - dnes je tam prodejna holanského nábytku. Zajeďte se tam prosím podívat. Překrásný interiér, topení vyřešili kvalitními kamny Jotul.
Vždy, když se s manželem vracíme z cest si říkám, proč to v jiných městech i vesnicích jde - zachovat hodnotné věci našich předků, zachovat tvář a jedinečnost místa , zachovat jedinečnost která se pojí s místem ... a u nás v Třebechovicích ne.
Vše hodnotné jako by vzala rychlost moderní technologie...z Třebechovic se vytrácí Duch..........a je to hlavně v nás občanech .
Saháme po rychlejších a jednodušších rozhodnutí, nepřejeme jeden druhému........
Přeji našim zastupitelům a občanům města, aby v nás zvítězila ne naše pravda, ale naše svědomí k městu.
Pavla Lochmanová
PS: Snad malý dovětek ...tady již nejde o Hajnišův mlýn, ale o snahu začít se učit mezi sebou komunikaci a naslouchání,úctě jeden k druhému... jedině tak se zde přetrhá roky nastavený model chování mezi radnicí, zastupiteli, občany......držím nám všem pěstě
DSC_0265 (640x428).jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one